Farma v jeskyni: Obsedancia

Pondělí 2. 11., 17:00
DOX+, Poupětova 1, Praha 7

Vracejí se. Každý ve svém příběhu. Zapomněli odejít. Něco je tu drží. Žena. Stůl. Maska. Kino. Podezření. Vracejí se. Každý ve svém příběhu. Zvláštní bytosti a malé posedlosti v absurdně krásném světě. Už jsi tu někdy byl. Vítej v Obsedancii.
Režie, choreografie: Viliam Dočolomanský

Viliam Dočolomanský: „V roce 2025 jsme exkluzivně pro výstavu Davida Lynche Up in Flames v DOXu vytvořili imerzivní představení All is good in heaven. Výstava skončila. Charaktery oživlých exponátů ale nechtěly přestat žít a diváci nechtěli, aby to skončilo. Obsedancia tak vznikla z prostého důvodu – postavy odmítly zemřít. Rozhodl jsem se je následovat a přenést tuto návykovou hravost, touhu a nostalgii do nové inscenace, která si vyvzdorovala svou existenci. Je to zvláštní svět, který ale všichni poznáváme. Nedobrovolně jsme se v něm ztratili, ale možná už ho ani nechceme opustit.”

Více https://farminthecave.com/
@farm_in_the_cave

BURKICOM: Směj se, pořád se směj!

Pondělí 2. 11., 19:00
Jatka 78, Holešovická tržnice, haly 7, 8, Praha 7
Vstupenky

Návod na super úspěšný život obalený v receptu na výrobu pravých slovenských halušek v multimediálním sólu pro dva tanečníky. Malé velké představení pro všechny, co hoří, ale nevyhoří. Bláznivá taneční jízda o bramborách.
Koncept, režie, choreografie: Jana Burkiewiczová

Jana Burkiewiczová: „Chtěla jsem vytvořit malé představení pro dva, ale nedaří se mi to. A tak mi pod rukama vzniká představení pro dva, které ve mě otevřelo velké téma o tom, kolik si toho na sebe můžeme naložit, abychom to ještě unesli. K Vánocům jsem dostala knížku Na chrbte, která je o slovenských nosičích, kteří si mohou na svá záda naložit jen to, co unesou. Zní to logicky, ale jak najít hranu toho, co uneseme? Nevím to, ale možná si zajdu na hory… Takže, chci vytvořit malé představení a nedaří se mi to a tak bude možná opět velké, protože malé představení já neunesu.“

Více https://www.burkicom.com/
@burkicom

Spitfire Company: Dvacetjedna

Pondělí 2. 11., 21:00
Palác Akropolis, Kubelíkova 27, Praha 

Dvacet režisérek a choreografek. Jedna performerka. Dvacet různých pohledů na jedno téma.
Koncept a tělo: Miřenka Čechová

„Dvacetjedna představuje Ibsenovu Noru 21. století, viděnou dvacetkrát jinak. Přináší otázky identity ženy, tvůrkyně i matky, která odmítá být uvězněna v „domečku pro panenky“. Režisérky z Prahy, Nairobi i Ukrajiny vnášejí do postavy vlastní realitu a osobní zkušenosti. Zkoumají, jak stále aktuální téma Ibsenova dramatu rezonuje v jejich kulturním prostředí a umělecké praxi. Výchozím bodem jsou omezení, která ženy v tvorbě často zakoušejí – nedostatek času, prostoru, ekonomické limity. Každá tvůrkyně dostala dva dny zkoušek, aby s Miřenkou Čechovou vytvořila dvouminutový performativní fragment. Tělo performerky se tak stalo živým dokumentem, katalogem dvaceti rozdílných režijních přístupů – v duchu legendární performance Mariny Abramović Rhythm 0. DVACETjedna je performativní antologie ženských hlasů. Hlasy, které dlouhodobě konfrontují společenský prostor, přinášejí nové pohledy a odvážné myšlenky k tématu ženství v současnosti.”

https://www.spitfirecompany.cz/
@spitfire_company

420PEOPLE: Smoke and Mirrors

Úterý 3. 11., 11:00
Studio Maislovka, Maislova 4, Praha 1

Choreografie SMOKE AND MIRRORS Václava Kuneše je sólové představení italské tanečnice Francescy ‘Amy’ Amante a sólový koncert flamenco kytaristy Filipa Zubáka. Tančí a zní, mizí a objevují se mezi skleněnými levitujícími objekty. Inspirací pro scénografii se stala tvorba výtvarnice Vladimíry Klumparové, díky níž bylo sklo nedílnou součástí tvůrčího procesu. Zůstalo pevné a křehké zároveň, impozantní, krásné, zdánlivě abstraktní, než souběhem okolností získá význam, příběh. Stejně tak jako iluze, která vzniká spojením kouře a zrcadla, může být i tento příběh jen dojem.
Choreografie: Václav Kuneš & Francesca Amy Amante

Václav Kuneš: „Smoke and Mirrors – ve slovníku 20. a 21. století má tento anglický výraz význam lehce negativní. Mě ale inspiroval význam a zejména účel tohoto výrazu z 18. století. Šlo o celkem jednoduchý, tenkrát velmi působivý způsob, jak dosáhnout ‘magické iluze’. Projektor, tedy ‘kouzelná lampa’, zrcadlo a kouř. Zrcadlo jsme nahradili skleněnými nápady výtvarnice Vladimíry Klumparové. Chtěli jsme, aby i sklo bylo součástí tvůrčího procesu. A aby zároveň neztratilo nic ze svých vlastností – aby zůstalo pevné a křehké zároveň, impozantní, krásné, zdánlivě abstraktní, než souběhem okolností získá význam, příběh. Nádherné skleněné objekty jsme zredukovali na polotovary, ze kterých nové skleněné objekty vznikají podobně tak, jako vzniká představení.“

https://www.420people.org/
@420people_dance

PocketArt Collective: Making Love

Úterý 3. 11., 17:00

Jatka 78, Holešovická tržnice, haly 7, 8, Praha 7

V sóle Making Love choreografky a tanečnice Sabiny Palán Bočkové se autorka zaměřuje na téma ženské sexuality v propojení se spiritualitou. Inspirovaná mimo jiné tradicí křesťanských mystiček, vytváří podmanivý svět syrového tance, živé hudby a silné vizuality.
Koncept, choreografie, interpretace: Sabina Palán Bočková

Sabina Palán Bočková: „Inscenace vyrůstá z fyzického výzkumu těla, které se pohybuje mezi zdánlivými protiklady: intimitou a odhaleností, jemností a syrovostí, stydlivostí a divokostí, mezi archetypy světice a hříšnice. Společně s hudebníkem Lukášem Palánem, který pracuje s kytarou, živým mixováním hlasu a tělesných zvuků, vzniká intenzivní dialog pohybu, hudby a zpěvu. Neopomenutelnou součástí inscnenace je také jedinečná scénografie slovenské výtvarnice Simony Gottierové, která skrze práci s tekutinami, jejich barvami a hustotami abstrahuje materialitu těla a vytváří proměnlivý, vizuálně podmanivý prostor. Blízkost k divákům, práce s dotekem a slovem i citlivě vedené interakce také otevírají možnost prožít téma nejen skrze pozorování, ale i skrze vlastní tělesnou zkušenost.”

https://www.pocketart.cz/
@pocketart50

Viktor Černický: PNEU

Úterý 3. 11., 19:00
Jatka 78, Holešovická tržnice, haly 7, 8, Praha 7

Muži, kteří zápasí s 500 kg pneumatik a dělají to hravě? PNEU proměňuje absurdní množství gumy v nečekané hřiště, v němž se mísí síla, humor a představivost. Čtyři performeři zvedají, kutálejí, balancují a přenášejí své nezkrotné partnery, přičemž v průběhu fyzického vypětí objevují momenty důvěry, spolupráce, rivality a lehkosti. Viktor Černický v této práci navazuje na svoje zkoumání neobyčejných setkání mezi lidí a předměty, a vytváří svět plný absurdní logiky, fyzické intenzity a delikátního humoru.
Choreografie: Viktor Černický

Viktor Černický: „Proč se vždy cítíme nejhůř, když několik dní nic neděláme? Kolik lidí denně posiluje jen proto, aby se vůbec udrželi v kondici? Naše těla jsou antifragilní továrny, které se musí vystavovat diskomfortu jednoduše proto, aby přežila. Neustále saháme za hranice vlastních možností a tím rosteme. Pneumatiky jsou jedním z našich nejbližších partnerů i největších nepřátel. Záleží jestli sedíme v autě, nebo je využíváme jako překážky k pohybu jako hračky, které zvedáme, přeskakujeme, odtlačujeme. Sdílení nepohodlnosti a úsilí – to je rovina, která nás spojuje a díky níž přesahujeme své vlastní bytí. Jsme společenstvím neklidu.“

Lenka Vagnerová & Company: Apartment 24

Úterý 3. 11., 21:00
Archa+, Na Poříčí 1047/26, Praha 1

Naše životy se ubírají ve spirálách – od dvojité šroubovice naší DNA až po rituály našeho každodenního života – opakují se, mění; někdy stoupají vzhůru, jindy klesají dolů, ale nikdy se úplně nevracejí na stejné místo. Prostřednictvím kombinace prvků tance, divadla, pantomimy, hudby, projekce a designu do synchronizovaných a neustále se vyvíjejících smyček zkoumá Apartment 24, jak se rozpadá vztah, zatímco vzpomínky na minulost přerůstají v kaleidoskopický vizuální jazyk.
Koncepce, režie a choreografie: Jos Baker

„Apartment 24 představuje nový pohled na taneční divadlo: dílo s bohatě detailním a hluboce nuancovaným fyzickým vyprávěním, kde se pohyb stává vzpomínkou a opakování odhalením. Virtuózní precizností vnáší do každodenních gest intimní příběh o lásce, ztrátě a úzkosti. Jako švýcarské hodinky, které si pomalu vyrvávají vlastní srdce.”

https://www.lenka-vagnerova.cz/
@lenkavagnerovacompany

Shortbreads

Středa 4. 11., 14.00 - 16:00
La Fabrika, Komunardů 1001/30, Praha 7

V unikátním sice specific formátu uvádíme 5 komorních choreografií vybraných z 24 přihlášných šestnáctičlennou akademií. V jediném inscenačním bloku uvidíte následující inscenace či jejich ukázky:

Eliška Brtnická: Round Table
Co znamená být „uznaným“ tvůrcem? Performativní výpověď, která chtěla zaznít při diskuzi u kulatého stolu na téma status umělce, ale nevešla se do daného formátu komunikace.
@eliska_brtnick

Michal Heriban: I AM PLACEBO
Vizuální performance, zkoumající tělo jako živý archiv paměti, nevědomých mechanismů a hluboce uložených vzorců chování.
@heribanmichal

ME-SA a divadlo Aldente: (ID)ENTITA
Martina a Martina. Hledání společné entity a autentické identity skrze vzájemná setkání, disonance i konsonance. Downový syndrom jako schopnost vidět svět jinak
@mesa_dance_company

Andrej Štepita: Mizející muž
Píseň o nekonečném hledání, o touze jít dál, i když už není kam.
@awo.stepita

Tactic: Slip Grip
Jizda na hraně. Místo jistoty – hledání rovnováhy. Místo výkonu – přítomnost. A pokud čekáte návod, jak z toho vybruslit, SLIP GRIP žádný neposkytne. Jen jízdu.
@t.act.ic

Temporary Collective: One Gesture

Středa 4. 11., 18:00
Galaxie, Arkalycká 833, Praha 4

Z Instagramu, TikToku, YouTube i večerních snů rovnou na jeviště. TEMPORARY YOUNG přináší taneční remix světa, kde tělo scrolluje dřív než hlava. Virální gesta, digitální fragmenty a ozvěny paměti se skládají do choreografie mezi feedem, snem a rozpoznáním.
Režie, choreografie: Tereza Ondrová, Petra Tejnorová

„Inscenace vznikla na principu remixe a copy-paste, pracuje s časovou nesouměrností a odmítá lineární scénáře, ale zároveň se inspiruje teorií Remixu - ten zde není jen technikou, ale filozofií tvorby – spojuje existující fragmenty, díla, pohybové materiály a texty do nových konstelací, kde minulost a přítomnost spolu koexistují. Práce s remixem umožňuje inscenaci žít vlastním rytmem – je to proces, dialog s minulými formami a jejich reinterpretace v přítomném okamžiku pop, rock, trance, folk a další; choreograficky je to inspirace -  street, hudebními videoklipy, sportovními pohyby, ikonickými gesty, emoji výrazy a další… „Who Wants to Live For Ever?“ Díváme se na přítomnost přes zpětné zrcátko. K budoucnosti kráčíme pozpátku.”

https://temporarycollective.cz/
@temporary_collective

DEKKADANCERS: Lži, které muži říkají

Středa 4. 11., 20:00
Jatka 78, Holešovická tržnice, Bubenské nábřeží 306/13, Praha 7

Komu nejčastěji lakujeme věci na růžovo? Mužům, ženám, nebo nakonec sami Sobě? Komponovaný večer s dvěma choreografiemi, dvěma světy, které nespojí láska ani naděje, ale prachobyčejná lež. V prvním kuse Ondřej Vinklát ukáže, jak si pěkně pod vousy lžeme sami Sobě, aniž bychom si to chtěli připustit. Ve druhé choreografii nás pak Štěpán Pechar zavede na filmový plácek, který skýtá řadu tajemství a o humorné situace zde není nouze. Mluvit k vám tentokrát budou nejen těla tanečníků, ale i hlasy známých osobností. A v tom vám vážně nelžeme!
Choreografie: Ondřj Vinklát, Štěpán Pechar

Ondřej Vinklát: „K tvorbě choreografie Sobě mě přivedla fascinace lidskou myslí, egem, a jeho manipulacemi. Mysl je mocný nástroj, který může sloužit dobrým věcem, spojovat a kultivovat. Pokud je ale slepě řízena pouze osobním prospěchem, je to cesta do pekla.”
Štěpán Pechar: „Inspirací pro inscenaci Lži, které muži říkají se stala povídka Snubní prsten brazilského spisovatele Luise Fernanda Verissima, která s humorem a lehkostí zachycuje častá nedorozumění mezi muži a ženami. Zajímá mě vyprávění příběhů, práce s napětím a pohybovou nadsázkou, ale hlavně situace a role, se kterými se diváci mohou ztotožnit či v nich poznat vlastní zkušenosti.”

https://dekkadancers.net
@dekkadancers